Tehdy a teď

Zkoušel jsem žít podle svých pravidel.
Měl jsem svoje přesvědčení, svoje zákony, svoje pevně dané hranice.
Žil jsem s démony v hlavě a myslel si, že k nim prostě patřím. Že jsou moje součást, kterou nikdy neporazím.

Strávil jsem s nimi příliš času.
Naslouchal jejich radám, jejich strachu, jejich lžím. A moje mysl na to nebyla stavěná.
Ne v tom tehdejším nastavení, kterému jsem slepě věřil.
Bylo moje, tak jsem myslel, že je správné.

Jenže staré vzorce mě táhly hlouběji do temných koutů Duše. Věděl jsem, že potřebuji změnu. Jen jsem netušil jakou… ani odkud začít.

A pak přišla ona.
V době, kdy jsem byl ve tmě nejhlouběji, jsem narazil na střípky světla. Vesmír přes ni otevřel dveře a já se poprvé nezalekl.
Podala mi ruku, a já ji přijal. Trvalo mi to, ale přijal.

Získal jsem ji, rodinu, domov, opětovanou Lásku.
Místo, kam se mohu vrátit.
Místo, kde jsem věřil, že budu vítán.

Díky ní jsem začal věřit v život. Začal jsem věřit, že si zasloužím víc než jen stíny ve své hlavě. Že můžu jít jinudy než po starých cestách.

A tehdy jsem cítil jediné.
Bez ní bych nebyl tam, kde jsem.
Zůstal bych stát na rozcestí.
Nevěděl bych kudy kam.
Nebyl bych.

Dnes už vím, že změna nepřišla kvůli ní. Ale skrze ní.

To nejsou dveře, které mi otevřela ona.
To byly dveře, které jsem se konečně odvážil otevřít já sám.
Tehdy jsem věřil, že mě zachránila. Dnes vím, že jen přišla ve chvíli, kdy jsem byl připraven začít se zachraňovat sám.
Tehdy jsem vkládal svou sílu do rukou jiného člověka. Dnes ji beru zpátky do těch svých.

Tehdy jsem si myslel, že bez ní bych „nebyl“. Dnes už vím, že bych byl, jen o něco později.
O něco těžší cestou.
Ale byl.

A místo abych říkal:
„Bez Tebe bych nebyl tam, kde jsem,“
Říkám:
„Díky Tobě jsem si mohl všimnout dveří, které byly celou dobu přede mnou. Ale byl jsem to já, kdo jimi musel projít.“

Tehdy jsem si myslel, že mi dala klíč k hlavě. Dnes vím, že klíč jsem držel já, jen jsem tehdy nechápal, jak ho použít.
A tak ji dnes dávám něco jiného. Ne vděčnost za záchranu.
Ale vděčnost za to, že byla kapitolou, ve které jsem se poprvé odvážil stát světlu čelem.

Dnes už vím jedno.

Byl jsem.
Jsem.
A budu.
Ne zásluhou jiného člověka, ale díky tomu, kým se stávám.

S Láskou, Já.