Restarty

Nejspíš mě baví začínat znovu. Tyhle řádky jsem psal mnohokrát a nejspíš je ještě mnohokrát napíšu. Přitom je tohle jedna z věcí, kterou mám rád.

Tenhle rok jsem započal spoustu nových věcí, respektive jsem spoustu věcí obnovil. Začal jsem znovu cvičit, dívat se na to, co jím a jak funguje moje tělo, víc jsem se začal zajímat o svou mysl a duši. Začal jsem hrát na kytaru a když mi přišel dotaz o obnovení webovek, chvilku jsem váhal.
Bez mučení se přiznám, že jsem to malou chvilku chtěl vše pustit. Nebyl jsem si jistý, zda psaní je něco, co umím. Psát asi může úplně každý, ale ne každý si získá čtenáře. Já mám sebe a pár známých, kteří si sem tam zajdou přečíst, co cítím. Stojí mi tedy za to dávat sám sebe takhle veřejně ven?

Dřív jsem to neřešil, jako spoustu věcí a jakmile něčemu dávám velkou váhu, začne se to celé komplikovat. Přemůže mě strach z toho, že udělám chybu a strach z čehokoliv mě poté vyřazuje ze hry. Moje perfekcionistické ego prostě nemá chyby rádo, tak se sem tam stáhnu do ústraní a počkám, až se na chybu zapomene. Jenomže to nejde donekonečna.

Takže jsem chtěl říct, že jsem zpátky. Chtěl bych znovu začít psát a dělat to, co mě baví, najít si vždy chvilku na to, pobýt se svou hlavou a dát ven určitou část sebe. Ušel jsem kus cesty, z které bych chtěl pár věcí pustit dál a třeba si to někoho najde.

Chceš-li něco dostat, musíš to nejdříve pustit.