Nezlomný

Každý den bojuji s démony, o kterých nikdo nic neví. Možná právě proto se snažím lidem pomáhat. Protože vím, jaké to je čelit těm bitvám sám. A nebylo by fér nechávat v tom někoho dalšího.

Pokaždé nasazuji úsměv, i když se uvnitř odehrává válka. Říkám si, že je to můj boj.
Jenže si neuvědomuju, jak moc se pletu. Ano, je to můj boj. Ale dopadá na všechny kolem mě.

Když nikdo neví, co se ve mně děje, nemůže rozumět mým změnám nálad, ani tomu, proč mě něco vytočí rychleji, než by mělo.
Občas prostě nezvládám bojovat na dvou frontách.
To možná znáš taky.

Chci říct jednu věc. Od nás mužů se čeká hodně. Že to všechno zvládneme. Že jsme ti nezlomní, co nikdy nepadnou. Nikdo nám, ale nikdy nedal svolení se rozsypat.
Jenže my na to právo máme.

Máme právo prožívat svoje emoce, i když se učíme tvářit racionálně, tvrdě, neprůstřelně. Máme právo říct, že toho máme dost. Protože i my máme srdce, které někdy chce řvát do všech stran, protože už víc neunese.

Můžeme sedět u ohně, mlčet a tvářit se, že jsme z kamene.
Ale tak to nefunguje.
Znám ty boje.
A vím, že je lepší na ně nebýt sám.

Přiznat si, že na něco nemám, že něco nezvládnu, že mě něco zranilo, to není slabost.

To je začátek odvahy.

Buďme upřímní.
Bez masek.
Konečně pravdiví sami k sobě.

S Láskou, Já.