Když jsem na konci června před čtyřmi lety četl tvou zprávu, nečekal jsem, jak moc mi změní život. Nejspíš jsem si to v tu chvíli ani neuvědomoval, jak velký krok vpřed to je. Byla si svým způsobem nezávislá a klidná. Přišlo mi, že vnášíš do mého temného období světlo jako Večernice. Jsi první hvězdou, za kterou jsem se rozhodl jít.
Byl to pomalý rozjezd. Když si uvědomím, jak dlouho jsi vlastně musela čekat, bylo to jako rozjet se s ruční brzdou a věřit, že pojedu rychlostí světla. Dost jsem se vymlouval a udělal pár chyb, za které bych si v současnosti nafackoval. Neříkal jsem „ne“ a bál jsem se ženských emocí. Šílenost.
Jenomže Ty jsi to se mnou nevzdala. Dva roky jsi věřila, že to vyjde. Občas jsme se k sobě nechovali nejlépe, většinou mou vinou, díky lžím a výmluvám, jsem nás dostával do situací, kdy nás zraňovala slova. Nějakou dobu jsem si myslel, že to skončí, a měl jsem z toho strach, jelikož jsi byla po dlouhé době člověk, který ve mně viděl dobré a já díky Tobě dobrým mohl být. I přesto jsem se nechával ovládat strachem z toho, že Tě jednou přestanu bavit a Ty mě opustíš.
Učila jsi mě, jak se vypořádat s depresí lépe než já sám, že pozitivní myšlení opravdu funguje. Kráčel jsem ve tvých stopách a začal vnímat věci z jiné perspektivy. Ještě teď se učím novým věcem a táhne mě vpřed touha být pro tebe lepší, dostihnout Tě, při nejlepším s tebou srovnat krok. Díky tobě jsem zjistil, jaké to je být milován z celého srdce. Každé naše setkání, každý náš dotek a polibek naplňoval naše těla energií, a loučení bolelo a zanechávalo prázdnotu, kterou mohlo vyplnit jen opětovné setkání.
Bylo nádherné spočinout v náručí ve společných chvílích a probouzet se v objetí. Využívali jsme každou chvilku, abychom k sobě byli neuvěřitelně blízko. Cítit, jak voníš a jak chutnáš. Možnost způsobovat si vzájemný třes a zrychlený dech jsme využívali denně několikrát, a já pak v nestřeženém okamžiku poslouchal, jaký jsem blázen. Blázen do tebe.
Byla jsi krásná při našem prvním setkání a jsi krásná i teď, když vedle mě sedíš a čteš si. Byla to láska na první pohled, a teď se do tebe zamilovávám každý den.
Jsi bohyně a zasloužíš si neskutečnou úctu, že jsi měla trpělivost čekat na takového blázna. Jsem rád za všechna rozhodnutí, která jsme udělali, abychom se k sobě dostali, a nelituji ani jednoho dne. Možná jen toho, že jsem se nepohnul dříve. A teď jsem tady. Za pár měsíců to bude rok, co spolu žijeme, rok plný zážitků, a další roky jsou před námi.
Až vyprchá všechno zlé ze mě,
a země se pode mnou přestane chvět,
začne ve mně světlo kvést,
a to světlo uvnitř mě,
bude navždy díky Tobě.
Pro Z Duše vytvořil Ffuffi