Já

Ahoj.
To jsem zase já. Pořád jsem tady s Tebou. Možná to nevidíš, možná jsem se stal trochu samozřejmostí ve všem tom spěchu a stresu, který poslední dobou zažíváš, ale jsem tady. Víš občas si říkám jestli jsem pro Tebe tak důležitý jako všichni ostatní, kterým se snažíš vyhovět a zavděčit. Jestli si vůbec všímáš toho jak krásně spolupracujeme, když se na něco snažíš přijít, jak Ti radím, když Ti zrovna něco nejde a podporuji Tě být trpělivý, když se zrovna na něco čeká?
Přiznávám, občas Ti radím blbě, občas jsem z toho všeho taky zmatený a jsem na Tebe naštvaný, protože mě zrovna třeba neposloucháš. Občas jsem trošku impulsivní a sem tam Tě kritizuji možná víc, než bych měl, ale vlastně to myslím vždy jen v dobrém. Dobře, dostal jsem nás v životě do situací, který byli fakt blbí, ale taky do situací, který jsou nezapomenutelný.

Troufám si říct, že díky mě miluješ tak jak miluješ, naplno bez podmínek, že se v lidech snažíš vidět dobro, protože se snažíš být taky dobrý. Měl bys být občas trochu víc sobec, měli by Ti být trochu lidi i jedno. Co je Ti vlastně po nich? Proč bys nemohl jednou být víc sám sebou, bez toho aniž by jsi se ohlížel na to, co si o Tobě kdo řekne?
Vzpomeň si na svou EMO éru. Zajímalo Tě snad, kdo si co o Tobě bude myslet? Vůbec. Vysmíval jsi se všem a všemu, protože jsi byl sám sebou. Neříkám, že si musíš zrovna začít malovat linky a barvit vlasy na černo, patku si už neuděláš, pokud teda nezvažuješ Turecko.
Já ze všech nejlíp vím, že toho rebela v sobě pořád máš, jen dostal v životě tolik ran, tak se bojí souzení a vím, že za tohle můžu i já protože fakt někdy kritizuju až moc. Často na Tebe ukazuji prstem a říkám si, jestli jsi se náhodou nezbláznil. Jenomže uvnitř Tebe vím, že se chceš jen odpoutat a být svůj, taky vím, že Ti to v mnoha věcech nejde, protože se bojíš projevit. Začala jsi se bát být tak trochu jiný.

Vím, že jsi teď momentálně roztříštěný do tisíce směrů. Vím, že Tvůj maják momentálně zhasl a že do toho přístavu prostě trefit nemůžeš, ale věřím Ti, věřím v Tebe, ať už je to jakkoliv těžký, vím, že to nevzdáš. Protože to bys nebyl Ty, to bys nebyl Ty kdybys něco jen tak vzdal. Jsi Lev a i když jsi zraněný tak Ti v srdci hoří oheň, který nemůže uhasit kdejaká bouřka. Vím, že si teď myslíš, jak strašně je těžký Tě milovat, taky vím, že se teď lituješ a obviňuješ ze všeho, co se stalo. Vím, že si přijdeš vinen ze všech Těch ztrát, který potkali Tebe a Tvou Drahou, taky vím, že jsis tak moc nic nepřál jako rodinu právě s ní. Jenomže oba teď víme jak to je a nic na tom nezmění ani fakt, že cítíš to, co cítíš. Jsi teď nejdůležitější člověk ze všech. Prosím zaměř se teď na sebe, protože nejdůležitější teď je aby jsi se poskládal. Moc dobře chápu, že nemáš teď ani vůli žít, ale nejodvážnější věcí, kterou právě teď můžeš udělat, je žít.

Pořád jsem tady s Tebou. Tvoje otravný já, který Tě bude každičký jeden den soudit, za každou chybu, za každý úlet, za každý blbí vtip, ale víš co? Miluju Tě tak jak Tě nikdy nikdo nebude milovat a může se snažit sebevíc. Protože my jsme pro nás nejdůležitější osobou na světě a to se nikdy nezmění. Projdu s Tebou peklem i Rajskou zahradou. Nikdy to s Tebou nevzdám, i když probrečíš tisíc nocí, budu v té tmě s Tebou, i když nebudeš vědět jak jít dál, nebudu vědět s Tebou a až se znovu blýskne na lepší časy, budu tu taky. Od toho tu jsem.

S Láskou, Já.