Vykročit do neznáma. Nemyslitelná věc, ještě před pár lety. Ještě před pár lety jsem spokojený ve své jeskyni plné zdánlivých jistot koukal na život plynoucí pomalu vedle mě. Ten stereotyp mi přišel více než v pořádku a zaručoval to, že vše půjde dál v zaběhnutých kolejích, tak jak to mám rád. Můj život byl jen cesta do práce a z práce, ve volné dny jen na nutný nákup, pak už nic. Jen čtyři stěny, já, herní ovladač a deprese, ten vnitřní boj sám se sebou. Plný obav, že jednou prohraju a už se z toho nevyhrabu, že se propadnu na dno mojí duše, že budu dál trpět sám tiše.
Pak jako škrtnutím zápalky jsi někde v dálce zažehla pochodeň touhy a zájmu o to kým jsem, že chtěla bys znát mě a vůbec Ti nevadilo, že jsem tak trochu blázen, protože Ty prý taky občas blázníš. Najednou ten šedivý život pomalu zaplavovaly nejrůznější barvy a já se rozplýval nad displejem telefonu. Bál jsem se pustit Tě blíž, i když jsi ťukala na mé srdce vytrvale a intenzivně, protože jsem o Tebe nechtěl přijít jako o všechny kdysi. Jenomže jak šel čas tak jsem o Tebe málem přišel, když Ti docházel dech i síly hnát se pořád za někým, kdo nejeví jasný zájem a nechává Tě hádat, nechává Tě v nejistotách a dává Ti zdánlivě plané naděje.
Tak pomalu zhasínalo Tvoje světlo a já si uvědomil, že to z čeho mám strach nejvíc si způsobuji sám, že je jen na mně zda Tě ztratím nebo přivinu blíž. Tak jsem udělal krok do tmy a zažehnul tisíce pochodní abych Ty barvy, které přišly s Tebou, rozprostřel po své Duši. Nešlo Tě pustit pryč, když jsem se zamiloval prvním pohledem do Tvých očí, prvním dotek, polibkem.
Život s Tebou jsou stále občas kroky do neznáma, jsou plné různých poprvé a myšlenek, co bude až…
Pro Z Duše vytvořil Ffuffi