Buď dobrej

Pokaždé, když se rozčílím, slyším tahle slova v hlavě.
A já neumím být vždy ten dobrý.
Jsem výbušný.
Jsem nádoba narvaná až po okraj střelným prachem a mám sakra krátkou zápalnou šňůru.
Dlouho jsem to chtěl potlačovat. A pokaždé jsem pak hořel uvnitř sebe.

I Ty jsi říkala, že potlačovaný hněv není zdravý. Možná proto jsi uměla tak rychle vybuchnout a stejně rychle se uklidnit.

Buď dobrej.

Slova, která se mi ozvou pokaždé, když přijde strach, žárlivost, vztek nebo obavy.
Poslední dobou je to moje mantra.
Ne proto, že bych se chtěl vracet zpátky, ale proto, že mě dokáže na chvíli zastavit.

Vždycky jsem chtěl být dokonalý.
Ten nejlepší kluk na světě.
Ale „být dobrej“ mi zní líp.

Není v tom tlak.
Není v tom výkon.
Jen snaha žít tak, jak to momentálně dokážu.
Bez honby.
Bez přetvářky.

Možná jsem se za dokonalostí hnal tak dlouho, až jsem po cestě poztrácel věci, které měly skutečnou hodnotu.
Možná jsem hledal něco, co jsem už dávno měl.

Teď jsem tady.
Začínám znovu.
Dostal jsem nakopáno, chvíli jsem se v tom plácal a měl černý myšlenky.
Ale asi jsem ještě neřekl své poslední slovo.

Budu dobrej.
To stačí.

S Láskou, Já.