Bez hranic

Myslel jsem si, že být hodný stačí.
Že když budu ustupovat, všechno zůstane v klidu. Že když budu mlčet, nikomu neublížím.

Lhal jsem si.

Ustupoval jsem tak dlouho, až ze mě nezbylo nic, co by stálo za respekt. Jen někdo, kdo byl vždy k dispozici a nikdy opravdu přítomný.

Neříkal jsem „ne“.
Neříkal jsem „dost“.
Neříkal jsem nic.

Protože jsem se bál, že kdybych to udělal, přestali by mě mít rádi.
A víš co?
Stejně odešli.

Ztratil jsem se ne v jednom vztahu, ale ve způsobu, jakým jsem žil. Bez hranic. Bez pevného místa. Bez sebe.

Dnes vidím, jak lidem vadí, když se narovnám. Jak jim překáží, že už po mně nejdou. Že už nejsem ten, kdo všechno vydrží.

Nemít hranice mě stálo víc, než jsem ochotný znovu zaplatit.
Stálo mě úctu.
Stálo mě hodnoty.
Stálo mě mě samotného.

Už nebudu klidný za cenu sebe.
Už nebudu hodný na úkor pravdy.
Už se nebudu zmenšovat, aby se ostatní cítili pohodlně.

Bez hranic jsem se ztratil.
S hranicemi se znovu učím být mnou.

A tentokrát zůstanu.

S Láskou, Já.