Změny

Zkoušel jsem žít podle svých pravidel. Měl svá přesvědčení. Svoje zákony a nastavené hranice. Žil se svými démony v hlavě a myslel si, že je to správné, že se jich nikdy nezbavím. Strávil jsem v jejich společnosti až moc času. Často jsem naslouchal jejich radám a skákal na jejich nalhávání.

Moje mysl si s nimi nedokázala poradit, ne v tom aktuálním nastavení, kterému jsem doposud věřil. Bylo přeci mé a neomylné, jednoduše perfektní. Jenomže staré zažité vzorce mě spíše vedli hlouběji do temnějších koutů mé duše. Věděl jsem, že potřebuji změnu, ale nevěděl jsem jakou nebo jak začít.

Život tomu chtěl a já potkal Tebe. Možná ve svém největším temném období jsem narazil na střípky světla. To mi jen Vesmír otevíral dveře skrze Tebe a já se nezalekl, podala jsi mi ruku a já ji přijal. Vím trvalo mi to. On ten všechen negativismus ve mně jen nechtěl přijmout fakt, že by se mohlo něco změnit k lepšímu. Naladil jsem se proto na pozitivní energii Vesmíru a přijmul vše hezké, co mi poskytne a já se díky tomu odvážil život měnit.

Získal jsem Tebe, rodinu a opětovanou Lásku, domov, místo kam se mohu vždy vrátit, kde budu vítán s otevřenou náručí. To jen díky odvaze přijmout změny. Díky Tobě jsem začal věřit v život a že si zasloužím víc než jen stíny ve své hlavě.
I když mám občas pocit, že se svět zastavil a já se už nemám kam hnout, nepřestanu být otevřený novým možnostem. On to má Vesmír vše dobře načasované. Stejně jako načasoval nás dva, i když jsem mu do toho všeho házel tak trochu vidle. Bez Tebe bych nebyl tam, kde jsem teď, neměl bych klíč ke své hlavě, zůstal bych stát před rozcestníkem a nevěděl kudy kam.

Z Duše cítím vděčnost, že jsi na mé cestě s sebou.