Kým jsem byl

Když se dívám do zrcadla, vidím známou tvář a přesto se ptám, kdo jsem.
Jsem to pořád já, ale v jiné verzi. Jsem někdo jiný, než když jsem byl po Tvém boku. A ještě dávno před Tebou jsem býval člověk, kterého bys nepotkala, protože nebylo kde. Introvert v nejčistší podobě. Vždy unavený lidmi, zahlcený společností, nejjistější sám v sobě.

Dodnes mě mrzí, že jsem nebyl férový, když ses bavila. Nechápal jsem to. Nebo spíš, nechtěl jsem. Byl jsem zbytečně nepříjemné hovado. A přitom to byla Tvoje forma relaxu.

Vím, kým jsem byl.
Byl jsem lhář. A svým způsobem jím stále jsem, protože si i dnes občas lžu, že jsem v pohodě, i když vím, že nejsem.
Pořád ke mně připlouvají myšlenky na Tebe.
Pořád mě bodá, když mi Tě něco připomene.
A někdy s tím nejsem úplně v klidu.

Byl jsem upjatý.
Posedlý kontrolou.
Podezíravý.
Hlasy uvnitř mě byly hlasitější než má důvěra.
Teď už vidím, že jsem měl dát důvěru svobodě.
Že Láska není vězení.
A že já jsem v téhle lekci propadl.

Byl jsem i egoista. Občas alibista.
Snažil jsem se zametat chyby pod koberec a ukazovat jinam.
Snažil jsem si nepřipustit vlastní lidskost.
Jako bych se bál toho, že jsem normální člověk, který dělá chyby.

Nejsem dokonalý.
A i když jsem strašně chtěl být, dnes vím, že dokonalost je jen póza.
A já už nechci pózu.

Raději budu vadný.
Ale opravdový.

S Láskou, Já.