Cesty

Ahoj, to jsem zase já.
Chtěl bych Ti jen dát vědět ze svých cest mojí hlavou. Chtěl jsem poslat dopis, ale odtud to úplně nejde. Často bloudím a neumím srovnat směr, je to pořád od kraje ke kraji, nahoru a dolů. Nevím jestli ta cesta není moc úzká nebo moc strmá, a jestli nakonec neskončím někde v příkopě. Nemám odhad. Možná jsem ho nikdy neměl. Kdyby jo, možná bych věděl kam směřujeme, pokud pořád půjdeme po téhle cestě.

Pořád jdu. Sám.
V hlavě mám spoustu myšlenek, vět a otázek, které mě budí ze spaní a pak mi nedovolí znovu usnout. Občas mám pocit, že jsi tu semnou, ve vzduchu cítím známou vůni a nemůžu se toho pocitu zbavit. Je to jako Fata Morgana uprostřed pouště. Vstávám unavený, vyčerpaný, občas trochu naštvaný na svět, za to, že po mně pořád chce, abych pokračoval. Každý další ukazatel mě vede dál v naději, že narazím na odpočívadlo nebo křižovatku, která by mě dovedla správným směrem. Abych opět cítil v Duši klid, který jsem v samotě ztratil.

Pomalu se vracím ke svým kořenům.
Ta cesta mě vede zpátky k sobě. Něco uvnitř mě chce začít tenhle příběh znovu. Jenomže já vím, že je to jen pohádkou pro bolavou Duši, naděje na lepší zítřky, který stejně nepřijdou. Zítřek totiž není nikdy jistý. To už vím. Měl jsem Tě na té cestě držet pevněji. A sebe taky. Říct vše, co jsem měl říct už dávno a bez okolků.

Prý zítra bude líp, ale vždy, když se probudím, je zase jen dnes.
Tak kdy bude líp?

Teď?

Teď?

Jindy?

Sedl bych si tady a počkal na to „jindy“. Jenomže se musím znovu zvednout a jít. Jít opět bojovat sám se sebou. S vlastní tíhou, která se zdá být dalším krokem těžší a bolestivější, že mě to uvnitř tříští stále snadněji. Nevzdávám to. Neoddávám se těm pocitům, které ve mně vyvolávají přívaly deště a vlny zármutku. Chci znovu cítit to teplo dlaní a vůni domova.

Možná, že když dojdu až nakonec a stoupnu si před ty zavřené dveře, tak v nich cvakne klíč.
Možná se nestane nic.

Je to velká neznámá, kterou toužím objevit.

Ať už se stane cokoliv, jsem pořád tady.
Počkám tady. Na lepší zítřky.
Jednou to slunce přeci musí vyjít.

S Láskou, Já.